Po válce se většina profesionálů s výjimkou velkého Bena Hogena rozhodla soutěžit výhradně v Americe. Důvody byl pragmatické: finanční odměny vysoce převyšovaly výhry na kontinentě. R&A se zalekla a raději navýšila rozpočet na British Open, což pomohlo přivést špičkové hráče zpátky do Evropy.

60. léta 20. století sebou přinesla něco zcela nového – moderní triumvirát v podobě Arnolda Palmera, Jacka Nicklause a Gary Playera. Tato trojice hráčů dominovala golfu na počátku 70. let na téměř každé golfové události na světě a soutěžila mezi sebou v prestižních mezinárodních utkáních. Nicklaus se mimo jiné může chlubit nepokořeným rekordem čtyř US Open, šesti titulů z US Masters, a pěti US PGA mistrovství.

Zatímco předválečné období lze považovat za věk osvobození žen jak společenského, tak golfového, 60. léta sebou přinesla další boj: v roce 1961 zmizelo z ústavy pravidlo „pouze pro bílé“. Charlie Sifford se stal prvním černošským golfistou, který se účastnil turnaje PGA a Lee Elder byl prvním černochem, který hrál na Masters v roce 1975. Avšak dokonce ještě v roce 1990, kdy PGA zavedla další pravidla proti rasové diskriminaci se další kluby, zejména Cypress Point, vzdaly pořádání túry. Možná to bylo až mimořádné vítězství Tigera Woodse na US Master v roce 1997, které navždy změnilo přístup všech.

Nejznámějším golfovým úderem musí zcela jistě být odpal Alana Shepharda na měsíci v roce 1971, který sledovaly milióny diváků po celém světě. Učinil tak z golfu první vesmírný sport? Hůl, kterou použil, můžete vidět v muzeu USGA.

Američané a Jihoafričan Gary Player dominovali světovému golf během 70. let. Až když v roce 1979 vyhrál British Open Severiano Ballesteros a v roce 1980 US Masters, se kyvadlo přehouplo zpět na stranu Evropanů. Sandy Lyle, Nick Faldo a Colin Montgomerie znovu etablovali přítomnost Británie v mezinárodním soutěžním golfu.